Přepis rozhovoru s autorem knihy Šternberk 1989-2019, zveřejněný ve Šternberských listech č. 11/2019.

Letošní listopad s sebou nese řadu vzpomínkových akcí nejen v samotném Šternberku, ale i v celé republice. 17. listopad 1989 se nesmazatelně zapsal do našich dějin a není od věci si tehdejší události nejen u příležitosti 30. výročí od sametové revoluce různými způsoby připomenout. Ve šternberském infocentru je například připravena beseda s osobnostmi, které v roce 1989 přímo zasahovaly do dění. V režii MKZ a města jsou připraveny výstavy, promítání dobových filmů a několik vynikajících koncertů. Jednou z událostí je i vydání knihy Karla Fialy, která Šternberk v letech 1989 až 2019 zachycuje ve fotografiích.

V následujících řádcích jsme pro čtenáře Šternberských listů připravili rozhovor s autorem nové fotografické knihy, která mapuje život ve Šternberku v letech 1989 až do současnosti. Díky činorodosti autora knihy Šternberk 1989–2019, jímž je šternberský rodák Karel Fiala, si tak můžete zavzpomínat jak město pro mnohé ještě nedávno vypadalo a jak moc se za tři dekády změnilo.

Mohl byste se čtenářům Šternberských listů na začátek trochu představit?

Jsem rodilý Šternberan, jinak bych určitě nemohl dělat knihy o Šternberku. K tomu musí člověka poutat k místu osobní vztah. Moje babička byla Němka a postupem času mne začala zajímat pohnutá historie našeho města. Kromě toho rád fotím, velmi mne baví turistika, cestování, etnografie, mám rád silné příběhy, miluji přírodu. Pak už zbývá jen malý krůček k tomu, že se chcete o tyto úžasné věci podělit s dalšími lidmi, které to také zajímá, v mém případě právě formou knihy.

Co se týká dění ve městě, jste poměrně aktivní. Na Facebooku sleduje Vaši stránku Šternberk ORG více než 6 tisíc lidí. Co Vás vedlo k založení této soukromé iniciativy, jak ji sám nazýváte?

To si až tak nemyslím, že bych byl nějak extra aktivní. Mám řadu zájmů, kterým se snažím věnovat, a když zbude trocha času tak se koukám kolem sebe a občas se k tomu vyjádřím. To by měl ale dělat každý a jsem rád, že občanským záležitostem se tady věnuje hodně. Bohužel dnešní doba dělá z člověka finančního nevolníka a pak je málo času se zajímat o to, kde, s kým a proč žiji.

Co se týče otázky – vše se datuje do roku 2004. Jsme malé město a velmi často se objeví řada informací, dezinformací, zaručených zpráv a dalšího šumu. Dnes to je jinak, ale tenkrát dnešní možnosti, jak si sehnat informace neexistovaly. Na městských stránkách nebyla možnost se na něco zeptat, neexistoval zákon o svobodném přístupu k informacím. Proto jsem založil stránky www.sternberk.org, kde jsem nabídnul prostor pro svobodnou diskuzi, která by řadu věcí vyjasnila a hlavně přiměla kompetentní lidi z radnice změnit jejich přístup. Tento nápad se setkal se značným zájmem, stránky běží dodnes a já myslím, že účel beze zbytku splnily. Řadu věcí se povedlo změnit a co se mě týká, jsem nyní spokojen s tím, jak tady ve městě věci fungují. Důležité je dostat na jasnou otázku jasnou odpověď.

Obsah z www stránek jsme začali zveřejňovat také na Facebooku v říjnu 2011. Důvodem bylo hlavně to, že se s tím popravdě člověk nemusí tolik trápit, stačí přidat jednu dvě fotky a jednu větu textu – což na standardních webových stránkách nevypadá dobře.

Dnes to mám rozdělené tak, že delší a hodnotnější obsah dávám na www stránky, fotky a krátké informace pak na Facebook. Ale i tak je těžké stále vymýšlet nový obsah. Když se podíváte napříč Facebookem, většina uživatelů jen sdílí cizí obsah, papouškuje někoho jiného bez špetky vlastní kreativity. Touto cestou rozhodně nehodlám jít.

I v oblasti publikační činnosti nejste úplný nováček. Kolik knih/fotoknih o městě jste už vydal? Čemu se knihy věnovaly? Soustředíte se jen na Šternberk, nebo plánujete vydat knihu i o něčem jiném?

Dá se udělat všechno, ale je to hlavně otázkou času. Já sbírám staré fotografie našeho regionu, k tomu si buduji vlastní archiv současných fotografií, a to je dost dobrý základ pro vydání knížky. Kdykoliv někam jedu, vždycky si nějakou knihu o daném místě koupím a mám tak docela jasnou představu, co se mi líbí a co ne. Preferuji hezký design, pěknou a zároveň střídmou grafiku, jasný obsah a přehlednost. Na každé knize je vždy vidět, zda ji její autor dělal s láskou anebo z jakéhosi donucení nebo jak to přesně popsat. Knížka musí mít duši.

Úplně první knihu „Šternbersko napříč časem 1850–1945“ jsme udělali s několika přáteli v roce 2006. Důvodů bylo několik. Hlavními bylo zaprvé nastartovat tyto publikační aktivity s tím, že třeba vyhecujeme i někoho dalšího (přiznám se, že je snazší si knihu koupit, než ji udělat). Zadruhé to byla jakási forma poděkování lidem z německého Günzburgu, kteří nám velmi ochotně poskytli možnost částečně přefotit archiv šternberských rodáků. Nechtěl jsem, aby si mysleli, že jsem jen dalším z těch, kteří jim to tam vyrabují a doplní si tak svou osobní sbírku. Pustili jsme se i do německých překladů. Řadu textů psal Libor Vojkůvka a překládat je do němčiny nebyl žádný med. Avšak povedlo se, kniha vyšla a zájem byl velký. Až tak velký, že jsem za půl roku musel udělat rozšířený dotisk. Celkem bylo vyrobeno 2 222 kusů a dnes mám posledních deset, které si už všechny nechám.

Loni, tedy po více než deseti letech, jsem se pustil do knihy „Šternberk, lidé a fotografie 1900–1989“. Chtěl jsem přispět k výročí vzniku naší republiky.

Samozřejmě mám i nějaké plány do budoucnosti. Bude-li dobrá konstelace, rád bych se příští rok pustil do knihy fotografií ze závodů Ecce Homo. Mimo náš region mám výhledově v plánu zkusit podobně laděnou knihu na téma slovenských hor, a také fotocestopis z Maroka či jihu Španělska. Víc zatím nebudu prozrazovat.

Aktuální fotokniha se bude věnovat Šternberku od roku 1989 do současnosti. Jak Vás napadlo vytvořit knihu právě o tomto historickém období?

Fotografie z těchto tří dekád zatím nikde publikovány nebyly. A navíc tu máme krásné třicetileté výročí, tak nebylo o čem přemýšlet.

Nač se v knize zaměřujete – je textového nebo obrazového zaměření? Jakého rázu jsou texty a fotografie – z oblasti kultury, společenského dění, stavby ve městě? Jak rozhodujete, co do knihy zařadit?

Když jsem začínal s touto knížkou, měl jsem jen představu, že bude mapovat pomocí fotografií posledních 30 let. A že opět představí pár lidí z našeho města, kteří něco umí, kterých si velmi vážím a kteří pro mnohé mohou být vzorem. Stále jsem přešlapoval kolem koncepce celé knihy, a čas letěl jako splašený. S tím začaly přicházet i bleskové a jednoduché nápady. Místo subjektivně zabarveného výkladu historie jsem se rozhodl pro strohé citace z městské kroniky a z tištěných periodik. I to je lehce subjektivní, protože kdyby v knize mělo být všechno, co se zde za 30 let událo, měla by snad tisíc stran.

Struktura knihy je tedy následující: v úvodu se věnuji historii psaní kronik, obecně i té naší, šternberské. Následuje představení tuctu velmi zajímavých mladých lidí, kteří budou tomuto městu velmi pravděpodobně nadále určovat tempo a směr. Je to mladá generace, která vyrostla ve svobodné době, kdy je úspěch zaručen umem, pílí, odvahou a dobrými nápady. Následuje šest kapitol, každá po pěti letech, ve kterých je přehled událostí a zajímavé fotografie z tohoto období, včetně zajímavých fotek ze vzduchu. Kniha je takovou minikronikou posledních třiceti let a myslím, že pro každého Šternberana bude užitečná.

Jak bude kniha členěna a jak bude obsáhlá – kolik stran bude mít a kdy bude v prodeji, nebo kde všude bude k dostání?

Publikace bude mít 144 stran. Pro Vaši informaci jsem v úzkém finále vybíral z více než 2 000 fotografií, do knihy se jich vešlo jen 225. Kniha by měla být hotová v první polovině listopadu. K dostání bude tradičně v centru města, konkrétně v knihkupectví, trafice na náměstí, infocentru a Aromashopu.

Vždy se snažím o to, aby tyto mé knihy byly na solidní úrovni jak obsahem tak provedením. Takže u této knihy opět můžete čekat příjemný a ekologicky šetrný papír, nádhernou aristokratickou šedozelenou metalízu a netradiční povrchovou úpravu obálky.

Má kniha jen dokumentovat dané období, nebo i hodnotí vývoj města? Jsou k fotografiím doplněny i popisky, které by vysvětlovaly kontext jejich pořízení?

Ne, hodnocení vývoje ode mne nečekejte. Kniha je hodně pozitivní, vybíral jsem fotografie, ze kterých má člověk radost. Chtěl jsem ukázat tu hezkou stránku našeho města. Možná právě to je mé skryté hodnocení vývoje. Popisky k fotografiím jsou poměrně stručné. Důvodem je úspora místa a také to, že jsem nechtěl opakovat dokola stejné fráze. Fotografie mluví samy za sebe i bez komentáře. Dokonce si myslím, že dobrá fotografie komentář nepotřebuje a ke každému čtenáři promluví jeho jazykem. Fotografie jsou opravdu mým subjektivním výběrem.

Mám rád přírodu a snažím se město ukázat hodně z této stránky. Přírodní ráz Šternberka je jedinečný.

Pracujete na knize sám, nebo máte nějakou základnu spoluautorů, kteří dodávají texty, či je připomínkují a posílají fotografie?

Kniha je i o lidech, takže se na jejím vzniku podíleli všichni, o kterých se v ní píše. Ohromný dík patří paní Vlastě Hlůzové, která mi pomohla nejen s jazykovými korekturami, ale též s faktografickými údaji. Je to šternberská studnice informací a bezkonkurenčně se orientuje v souvislostech. Bez ní bych měl asi dost velký problém.

Na Vašich stránkách se v souvislosti se vznikem aktuální knihy zmiňujete o možnosti vytvořit kroniku města Šternberka, která by připomínala kroniky ze starých časů. Popisovala by události ve městě, zmiňovala se o zajímavých osobnostech. Jak jste s plánem daleko?

Já jsem k tomuto nápadu dospěl poté, kdy jsem skončil s výpisky událostí z městské kroniky. Tu psal do roku 2005 pan Jiří Kočí. Byla to kronika se vším všudy, psaná rukou, v kožené vazbě. Jde o cenný zdroj informací, i když zápisy za jednotlivé roky musely vždy projít odsouhlasením městskou samosprávou. Poté se změnil zákon a kroniky se sice píší dál, ale libovolnou formou.

Můj záměr je psát si čistě osobní kroniku, kde mohu zcela ignorovat všechny ochrany osobních údajů a mohu psát o událostech tak, jak je vnímám. Pokud například někdo vysype do lesa vlečku stavebního odpadu a ví se, kdo to udělal, mohu si to takto otevřeně do osobní kroniky napsat. Jak s tím potom naloží mé dcery nebo vnoučata, to už nechám na nich.

V archivech je řada podobných osobních kronik, z různých období, kdy cenzura jela na plné obrátky a bylo nemyslitelné, že by se některé věci objevily v oficiálních kronikách obcí a měst. I proto v osobních kronikách najdeme cenné a jedinečné informace.

A také o tom píši v knize, která se aktuálně tiskne…